Je meditace podmíněná v dnešním moderním světě náboženstvím?
Dnešní pojetí meditace je světový fenomén a není vůbec zapotřebí jí připisovat a začleňovat k nějakému druhu náboženství. Je však již jasné , že se jedná o součást východního náboženství, jako je budhismus, hinduismus a jiné východní praktiky.
První písemné záznamy sahají do doby dávné před 4 tisíci lety, do staré Indie, kde se zachovaly ve formě písemných záznamů klasických děl staroindické literatury. Potom se objevuje ve starověké Číně v Taoismu a nadále v Budhismu. Tyto náboženské meditace sloužily ke kultivaci mysli a povahy jedince.
Pojem meditace je dnes spojen v dnešním moderním a západním světě spíše pro účely praktické, lékařské a léčebné, kdy dochází ke zklidnění mysli, zpomalení tepové frekvence, posílení imunity a hlavně k léčbě psychických problémů, které jsou tak časté pod vlivem dnešního stresu.
Co se však děje v našem mozku během meditace?
Dnešní věda, již zná odpovědi na tuto otázku a zcela přesně dokáže popsat neurologické vyšetření pomocí encefalografu. Změny vln v mozku mají v počátcích zvýšenou frekvenci, kterou popisují, jako hladinu alfa, při které se zvyšuje soustředění a pozornost. Potom se tyto vlny začnou pomalu snižovat až úplně vymizí. Vědci popsali, že mozek meditujícího dosahuje stavy bdělosti a zároveň odpočinku. Odborné studie dokazují, že po krátké denní meditaci jsme schopni zvrátit molekulární reakce na stres a jiné další vážné onemocnění.
Stres jako civilizační onemocnění
Míra stresu je velice individuální veličina pro každého z nás. Jak jí však můžeme rozpoznat? Co někomu ještě dělá dobře a posouvá ho k větším výkonům pro jiného může být fatálním problémem pro zdraví. Stres je faktor, který naruší naší psychickou rovnováhu a dochází při něm k aktivaci energetických zásob. Dlouhodobý a vleklý stres oslabuje náš imunitní systém, dochází ke zažívacím problémům, migrénám, vysokému krevnímu tlaku, bolestem pohybového aparátu apod.
Je dnes vůbec možno předcházet stresu?
Není to vůbec jednoduché, ale je dobré si včas uvědomit, že právě my jsme ohroženi a začít s tím něco dělat. Každý z nás zná své tělo nejlépe a ví, co mu pomáhá. Někdo si jde zaběhat, jiný jde do přírody na procházku, každopádně bychom měli poslouchat své tělo, co nám chce říci. Měli bychom se vyvarovat každodenního hluku, pobýt sami se sebou chvilku v tichu a klidu, pořád nevydávat energii ze sebe nadměrným zbytečným mluvením a řešením situací, které snad není ani potřeba věčně probírat, prostě je dobré přijímat do sebe do svého nitra, do svého paláce těla. Měli bychom se mít více rádi a být nejlepšími přáteli sami sobě.
Tak pojďme nahlédnout do moudrých praktik meditace a buďme sami sobě nejlepším přítelem a lékařem každý sám!